Každý hledá toho pravého,

zkus jednou přestat hledat a buď hledaným...

Před chvíli jsem se vrátila ze hřbitova. Blíží se dušičky a tak mamka vzala babičku na hřbitov. Už byla celkem tma ale já se nebála...dodávalo mi to něco jiného. Tajemno a možná i klid. Stála jsem tam, okolo mě svítily svíčky zapálené na hrobech. Uprostřed hřbitova se tyčil velký kříž a já se cítila krásně. Je to zvláštní ale v tu chvíli jsem měla chuť odletět od tohodle světa, jít pryč, netrápit se. Sedla jsem si na zeď a zaposlouchala se do tmy, jakoby hřbitov mluvil...cítila jsem se prostě krásně a věděla jsem, že i místo lidí tam ve vzduchu něco je, nebo někdo? Vím, že kdybych tam byla sama a okolo by byl les, jako tady u nás ve vesnici, tak bych to asi tam dlouho nevydržela ale tady mi bylo krásně. Nechtěla jsem odejít...

Zní to hodně divně ale takovéhle pocity jsem tam vážně měla...znáte to někdo?Nebo je to jen moje fantazie a blížícími se dušičkami...

Ano je to tak. Dneska jsme se ve škole s kamarádkou bavili o tom,co vlastně je být věřící...abych upřesnila...být věřící v Boha. Zapřemýšlela jsem nad sebou a vzpomněla jsem si, že i já jsem byla kdysi věřící.

Nemám dobrou náladu...nevím, jak dál. V mé blízkosti se někdo moc trápí a já cítím beznaděj.

Chtěla bych pomoct ale nevím jak.

Připadá mi, že to tak pro mě je asi nejlepší. Když jsem sama jsem svá,když jsem sama,nemusím odpovídat na hloupé otázky. Můžu si dělat co chci.Když jsem sama,můžu si na plné pecky pustit ať už muzikály nebo vážnou hudbu a nikdo mi neříká, že jsem ze staré školy. Nikdo mi neříká, jak se mám chovat!

Začala škola a já se zase cítím ve své kůži. Nevím čím to je.Trochu mě mrzí, že ty prázdniny skončily a že já prostě už nebudu mít tolik času na Prahu,na lidi v ní, které mám moc ráda. Celá ta doba, která je přede mnou mě děsí, příjde mi, že to bez nich nevydržím.

Konečně jsem si udělala v hlavě pořádný jasno. Věřte, že ten probrečenej den stál za to a nelituju toho. Vlastně jsem zjistila, že si opravdu za všechno můžu sama. A to mě podrželo nad vodou, protože s tím i něco sama můžu udělat. Doufám, že jestli to čtou ti, kteří tohodle zmatku byli zúčastěni, tak mě pochopí ze všech stran. Myslím, že jsem dobře popsala svoje chyby- proč, co atd. Teď jen čekám na odpověď.

Poprvý za život jsem si jistá, že tuhle situaci zvládnu!

Jsem sice pubertální, hrozná, sobecká kráva ale vím, že s tím můžu něco dělat!

(Nepřipomíná vám to optimistu?)

*Jo a dneska jsem jela 190km/h na motorce a mám euforii ... ti co se mě snaží zabít, by měli mít radost, a to že vás je dost! Takže jsme vlastně udělala radost některým lidem. No supeeer!*

PS:Obrázek pouze ilustrační :D,pro ty co nevědí "vo co gou" neřešila bych ho, prostě se mi líbí!

Nikdy jsem neměla období, abych brečela. Dokonce i když jsme se loučili s devítkou, všichni brečeli ale já ne. Když jsem se rozešla se svým prvním opravdovým klukem, neukápla ani kapka slzy.