Stál na mostě u zábradlí a hleděl dolů, hlavou se mu točila jedna otázka za druhou a on ani na jednu nechtěl odpovědět. Pohnul se, udělal krok vpřed a snažil se přelézt zábradlí. Slyšel, jak se trhá látka, když zavadil košilí o šroub. "Zatracený šroub, teď budu vypadat jak bezdomovec s roztrhaným oblečením," procedil mezi zuby. Přehodil jednu nohu přes zábradlí, ale u druhé se zarazil a povzdechl si: "Tak moc jsem ji miloval," a hleděl na pruhovanou ponožku s hvězdičkami. Stál tam, hleděl do temné vody, s roztrženou košilí a jednou botou.

První část příběhu zde: pajenka.svetu.cz/21744-vitezstvi-smichu-cast-i.html
Druhá část příběhhu zde: pajenka.svetu.cz/21762-vitezstvi-smichu-cast-ii.html

První část zde: pajenka.svetu.cz/21744-vitezstvi-smichu-cast-i.html 

Slzy jí stékaly po tváři, ale uvnitř se smála. Věděla, že zvítězila, za své vítězství zaplatila krutou daň, ale o to více se cítila volná. Po dlouhých dnech plných zoufalství, smutku a pláče, uviděla světlo, které prosvítalo hustou zdí stromů a lesního porostu. Zastavila se a vnímala to světlo každou buňkou svého těla. "Jsem volná, konečně volná!"

 Slibovali ochlazení a déšť...mýlili se, alespoň prozatím. Od rána sice bylo zataženo, ale k mé velké radosti po obědě vysvitlo sluníčko. Rychle jsem utíkala ven, abych stihla nachytat pár slunečních paprsků. Při té příležitosti se mi podařilo vyfotit první posly jara.

 Hodinu jsem venku skákala jak koza a jestli mě někdo viděl, tak si potvrdil domnění, že jsem cvok.
Musela jsem nějak oslavit to krásné počasí a hlavně začátek PRÁZDNIN!
A znáte to: "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!"

 Ráno jsem vstala vyspinkaná do růžova v 8 hodin. Roztáhla jsem rolety a vykouklo na mě sluníčko. Rychle jsem se nasnídala a vyběhla ven s foťákem v ruce. To jsem si prostě nesměla nechat ujít. Mráz je jak praští a nepříjemně zalézá pod oblečení, ale pohyby s foťákem a občasné válení ve sněhu mi dodávalo teplo. Byla jsem tam téměř až do teď, parádně jsem se uklidnila a zrelaxovala, ale také vymrzla. Pár fotek se naštěstí i dá použít :) Zde jsou.

 Přemýšlela jsem nad dárky na Vánoce... ano, už! Největší oříšek je pro mě každoročně mamka, protože se s ní nemůžu poradit. Ostatní dárky totiž konzultuji právě s ní. Dneska mě napadl dárek, který by se jí mohl líbit. Rozhodla jsem se pro kalendář.